close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Přichází podzim :3

19. září 2013 v 21:59 | Collee
Ahoj všichni! :)
V první řadě bych vám ráda poděkovala za vaše názory k mému minulému článku, ve kterém popisuji co si myslím o životě na vesnici. Jen tak dál, jsem ráda za každý váš názor. :)
A protože jsem už čtrvtý den, s pomalu odeznívající chřipkou zavřená doma, napadl mě nápad na nový článek.
O čem? O mém nejoblíbenějším ročním období. :3 Přesně tak, ten podzim, na který čekám tři roční období je skoro tady. :D* Zbožňuju ten pocit, když v kabátku a kozačkách vyběhnu ven, kde na mě čeká pestrobarevná podívaná. Určitě zase nafotím stovky fotek, nebo si poběžím pro svojí oblíbenou horkou čokoládu. Pamatuju si, že když jsem byla menší, čekaly jsme vždycky s kamarádkami na to, až zahradníci v parku nahrnou hromady listí na sebe, a pak jsme do nich skákaly. Nikdy nezapomenu výraz mojí mamky potom, co jsem přišla celá od listí domů. :D
Podzim má prostě svojí kouzelnou atmosféru, která určitě přitahuje nejen mě. :)
Zajímalo by mě, které je vaše oblíbené roční období a proč. :)*
Collee


 

Můj názor na život mimo město

17. září 2013 v 18:18 | Collee |  Články
Tak jo, když jsem si přečetla název tématu týdne, neváhala jsem a pustila se do psaní. :D

Protože jsem od narození Pražanda, asi se ode mě očekává, že k vesnici nebudu mít zas tak pěkný vztah. Jenže já bych celý rok "zavřená" v Praze prostě nevydržela. Už od malička jsem skoro celé prázdniny trávila mimo město. Někdo si řekne, že to, co není město je hned buranov. Jasně, lhala bych kdybych řekla, že jsem tohle slovo nikdy neměla na jazyku, ale já to beru spíš ze srandy. Někteří lidé život mimo město ani pořádně nepoznali, a i tak mají nutkání ho odsuzovat. Vesnice má prostě svoje kouzlo..
Když si vzpomenu, že na vesnici mi stačilo, když jsem vylezla ven a mohla jít kamkoliv a dělat si co chci, zdá se mi to až neuvěřitelné. Když jsem měla chuť si zaplavat, skočila jsem do místního rybníka. Když jsem se chtěla jen tak projít, nic mi v tom nebránilo. Zašla jsem do lesa nebo si šla zablbnout na louku.
Ale i vesnice má svoje nevýhody. Většinou se tam všichni znají, takže tam každý ví o každém všechno. Město je mnohem anonymější. Taky kvůli práci a škole je bydlení na vesnici celkem mínus. A tak přemýšlím, jestli bych vůbec chtěla žít na vesnici, nebo raději zůstala ve městě.. Kvůli té škole bych asi zůstala ve městě, ikdyž mě život mimo něj docela láká:)
Máte na to někdo podobný názor jako já, nebo to vydíte úplně jinak?
Collee


Řekněte mi, kde jinde uvidíte tohle? :D :3

Soutěžní povídka - My děti ze stanice Zoo

16. září 2013 v 14:02 | Collee |  Články
Probudila jsem se s hlavou položenou na barovém stolku. O toto nepříjemné probuzení se postarala až přímo ohlušující hudba, připomínající hudbu ze sedmdesátých let. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se. V protějším rohu zaplněné místnosti jsem si stihla všimnout osamocené dívky, která mi byla něčím povědomá. Vstala jsem a vydala se za ní.
"Nejsi ty náhodou Christiana?" Vybalila jsem na ní hned, jak jsem k ní došla.
Nezaujatě přikývla, načež se mi údivem zatajil dech.
"Ty.. teda já.. slyšela jsem o tobě, že se tady vyznáš." To alespoň trochu upoutalo její pozornost.
"No jo, to je pravda." Pronesla svou berlínskou němčinou. "A ty potřebuješ províst, je to tak?" Rychle jsem přikývla a sedla si vedle ní.
"Já jsem Tereza." Podala jsem jí ruku. "A já ta znalá Christiana." Potřásla mi rukou, přičemž se zatvářila už trochu přátelštěji.
"Vypadáš docela cool." Změřila si mě pohledem. "Odkud máš ty hadry?"
Rychle jsem přemýšlela, co jí na to říct. Kdybych jí prozradila, že jsou z roku 2013, stejně jako já, myslela by si, že jsem se pomátla. "Já nevím, koupila mi je máma." Pokrčila jsem bezstarostně rameny a pokračovala v mluvení.
"Takže.. jak to tu chodí?" Vyklouzlo mi. "No, podobně jako v ostatních diskotékách." Odpověděla mi klidně.
Zmateně jsem na ní pohlédla. "Aha, ty si ještě v žádný Berlínský nebyla?" Zkoumavě na mě koukla.
Na to jsem pomalu přikývla. "A co děláš prosimtě taky?!" Bylo vidět, že jí moje odpověď naštvala. "To sem musíte všichni lízt?! Ne, vy si prostě musíte zkazit život.." Zakroutila hlavou. "Ale, jen si dělej.."
To jsem jí nenechala domluvit: "Ty mě neznáš, nevíš jestli si zničím život drogama stejně jako ty.."
Moje odpověď jí zarazila. "Jak to..."
Otočila se na hlouček lidí, který na ní něco zahulákal. "No nic, nebudeme to řešit, stejně už musim jít."
 


Dneska se k vám přidám taky:)

16. září 2013 v 10:44 | Collee |  Články
Ahoj,
moc nevím jak začít, tak se pokusím o nějaký ten úvod..
Určitě jste si ani nestačili všimnout, že k té spoustě úžasných a hojně navštěvovaných blogů přibyl jeden nový, neokoukaný blog.
Všichni co máte blog tenhle pocit určitě znáte.. Tvorba blogu je vlastně podobná činnost, jako malování.
Máte před sebou bílé, neposkvrněné plátno a přemýšlíte, co jen na něj nakreslíte. Máte tolik možností a je jenom na vás, jak je využijete. :)
Takže jsem tu i já, stojící před plátnem se stětcem a paletou v ruce.
Protože mezi moje koníčky patří malování, focení a psaní, tenhle blog mi určitě poslouží k tomu abych se o to s váma podělila. :)
Collee

Kam dál